Keramické koláže Marie Rychlíkové

Brzy po druhé světové válce nastala na naší domácí půdě příznivá situace pro realizaci rozsáhlejších architektonických záměrů, především ve veřejné sféře. K pozitivním vedlejším efektům tohoto rozvoje patřila i potřeba dotvořit nově vznikající stavby – realizované nejen doma, ale i v zahraniční – kvalitními a nápaditými doplňky a vybavením z oblasti uměleckých řemesel. Vedle skla a tkaných textilií tu vznikla příležitost též pro užitkovou i monumentální keramiku.

Do této šťastné konfigurace je třeba zařadit počátky kolektivních, později i individuálních aktivit trojice mladých výtvarnic, známých po celá další desetiletí jako H + M+ R: Lydie Hladíková (1925–1994), Děvana Mírová (1922–2003) a Marie Rychlíková (1923).

Ve společném vinohradském ateliéru od počátku padesátých let produkovaly nápaditou a kvalitní užitkovou i dekorativní keramiku. Výsledky práce Marie Rychlíkové byly už v roce 1958 oceněny zlatou medailí na mezinárodní výstavě EXPO v Bruselu a další ocenění všech autorek následovalo v příštích letech. Od počátku 60.let se práce trojice H + M+ R plně propojuje s architekturou. Z generace tehdejších architektů, s nimiž navázaly spolupráci, jmenujme alespoň Karla Filsaka, Jan Šrámek, Karla Pragera či projektanty libereckých ateliérů SIAL. Keramika trojice H + M+ R časem vystoupila z interiérů do exteriérů, (obklad československého pavilonu v Montrealu 1967 i vývěsní štíty malostranských obchodů ). Hurdisky, vnější obkladový materiál, byl přibližně v téže době oceněn jako nejlepší výrobek roku. Keramičky záhy dokázaly, že neexistuje rozdíl mezi uměleckou tvorbou v pálené hlíně – tzv. „užitým uměním“ a „vysokým uměním“.

Marie Rychlíková je, stejně jako její dvě původní partnerky, absolventkou prvních poválečných ročníků Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Prošla ateliérem profesora Otty Eckerta a u profesora Jana Kaplického získala komplexní a poučený pohled na umění historické i současné, české i světové. Výsostně výtvarný a citlivý rukopis Marie Ryhlíkové je čitelný už od počátku společných monumentálních prací, a to i přes obdivuhodnou tvůrčí souhru trojice tak rozdílných povah, filozofických i politických zaměření. O to nápaditěji vyniká senzitivní výtvarný styl Marie Rychlíkové u jejích vlastních realizací.

K pohledu do minulosti keramického díla Marie Rychlíkové patří komorní autorské nápojové soupravy, ale též sochařsky, a přitom tektonicky funkční konvičky a konvice. Tyto práce byly v letech 1970 – 2000 obdivovány na mezinárodních výtvarných sympoziích v Bechyni, v Dubí, Horním Slavkově, Karlových Varech – Lesově i polské Kdyni. Další témata tvoří svícny, vázy důmyslných tvarů, kvadratické dózy a především žardiniéry. Po způsobu francouzských cache-pot halí banální květináč s živou rostlinou do efektního obalu většinou geometrického tvaru o půdorysu obdélníku, ale i kosočtverce a trojúhelníku. Trojúhelník i kosočtverec provázely keramik i nábytek české kubistické moderny Pavla Janáka i Vlastislava Hofmana. Není náhodou, že se M. Rychlíková k těmto projevům klasické moderny instinktivně navracela.

Jedinečný rukopis M. Rychlíková zobrazuje především sochařský reliéf vysokopálené hmoty – porcelánu. Lety vybroušený výtvarně erudovaný povrch různě formátových desek pokrývají s nekonečnou fantazijí různé formy zrnění, zprohýbaného kanelování, textilních otisků. U prostorovějších kompozic jsou to razantně navršené kruhy, torza řetězů koule všech formátů. Základní bílou barevnost doplňuje v lesklé glazuře celá škála intenzity kobaltu. Razantní přístup inspirovaný geometrickými a stereometrickými tvary představami je v závěru popírán skupinou vláčných vertikálních reliéfů s pohybem „přehozené drapérie“. Virtuozitu těchto sochařských projevů dotváří bílá lesklá glazura.

Se zpětným i současným pohledem na vykonané dílo v keramické plastice je třeba konstatovat, že autorka vytvořila v posledním roce jedinečnou kolekci porcelánových reliéfů. Množství dosud nerealizovaných námětů a míra probuzené fantazie dává tušit, že úctu vzbuzující projev Marie Rychlíkové výstavou, která se od května do června konala v pražské galerii ATRIUM, nekončí.

Jana Kybalová

Sklář a keramik, 2013, 07-08, str. 188