Art Ceramics CZ

Rychlíková Marie

Sochařka

CV

 Keramické koláže Marie Rychlíkové

 

Brzy po druhé světové válce nastala na naší domácí půdě příznivá situace pro realizaci rozsáhlejších architektonických záměrů, především ve veřejné sféře. K pozitivním vedlejším efektům tohoto rozvoje patřila i potřeba dotvořit nově vznikající stavby – realizované nejen doma, ale i v zahraniční – kvalitními a nápaditými doplňky a vybavením z oblasti uměleckých řemesel. Vedle skla a tkaných textilií tu vznikla příležitost též pro užitkovou i monumentální keramiku.

 

Do této šťastné konfigurace je třeba zařadit počátky kolektivních, později i individuálních aktivit trojice mladých výtvarnic, známých po celá další desetiletí jako H + M+ R: Lydie Hladíková (1925–1994), Děvana Mírová (1922–2003) a Marie Rychlíková (1923).

 

Ve společném vinohradském ateliéru od počátku padesátých let produkovaly nápaditou a kvalitní užitkovou i dekorativní keramiku. Výsledky práce Marie Rychlíkové byly už v roce 1958 oceněny zlatou medailí na mezinárodní výstavě EXPO v Bruselu a další ocenění všech autorek následovalo v příštích letech. Od počátku 60.let se práce trojice H + M+ R plně propojuje s architekturou. Z generace tehdejších architektů, s nimiž navázaly spolupráci, jmenujme alespoň Karla Filsaka, Jan Šrámek, Karla Pragera či projektanty libereckých ateliérů SIAL. Keramika trojice H + M+ R časem vystoupila z interiérů do exteriérů, (obklad československého pavilonu v Montrealu 1967 i vývěsní štíty malostranských obchodů ). Hurdisky, vnější obkladový materiál, byl přibližně v téže době oceněn jako nejlepší výrobek roku. Keramičky záhy dokázaly, že neexistuje rozdíl mezi uměleckou tvorbou v pálené hlíně – tzv. „užitým uměním“ a „vysokým uměním“.

 

Marie Rychlíková je, stejně jako její dvě původní partnerky, absolventkou prvních poválečných ročníků Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Prošla ateliérem profesora Otty Eckerta a u profesora Jana Kaplického získala komplexní a poučený pohled na umění historické i současné, české i světové. Výsostně výtvarný a citlivý rukopis Marie Ryhlíkové je čitelný už od počátku společných monumentálních prací, a to i přes obdivuhodnou tvůrčí souhru trojice tak rozdílných povah, filozofických i politických zaměření. O to nápaditěji vyniká senzitivní výtvarný styl Marie Rychlíkové u jejích vlastních realizací.

 

K pohledu do minulosti keramického díla Marie Rychlíkové patří komorní autorské nápojové soupravy, ale též sochařsky, a přitom tektonicky funkční konvičky a konvice. Tyto práce byly v letech 1970 – 2000 obdivovány na mezinárodních výtvarných sympoziích v Bechyni, v Dubí, Horním Slavkově, Karlových Varech – Lesově i polské Kdyni. Další témata tvoří svícny, vázy důmyslných tvarů, kvadratické dózy a především žardiniéry. Po způsobu francouzských cache-pot halí banální květináč s živou rostlinou do efektního obalu většinou geometrického tvaru o půdorysu obdélníku, ale i kosočtverce a trojúhelníku. Trojúhelník i kosočtverec provázely keramik i nábytek české kubistické moderny Pavla Janáka i Vlastislava Hofmana. Není náhodou, že se M. Rychlíková k těmto projevům klasické moderny instinktivně navracela.

 

Jedinečný rukopis M. Rychlíková zobrazuje především sochařský reliéf vysokopálené hmoty – porcelánu. Lety vybroušený výtvarně erudovaný povrch různě formátových desek pokrývají s nekonečnou fantazijí různé formy zrnění, zprohýbaného kanelování, textilních otisků. U prostorovějších kompozic jsou to razantně navršené kruhy, torza řetězů koule všech formátů. Základní bílou barevnost doplňuje v lesklé glazuře celá škála intenzity kobaltu. Razantní přístup inspirovaný geometrickými a stereometrickými tvary představami je v závěru popírán skupinou vláčných vertikálních reliéfů s pohybem „přehozené drapérie“. Virtuozitu těchto sochařských projevů dotváří bílá lesklá glazura.

 

Se zpětným i současným pohledem na vykonané dílo v keramické plastice je třeba konstatovat, že autorka vytvořila v posledním roce jedinečnou kolekci porcelánových reliéfů. Množství dosud nerealizovaných námětů a míra probuzené fantazie dává tušit, že úctu vzbuzující projev Marie Rychlíkové výstavou, která se od května do června konala v pražské galerii ATRIUM, nekončí.

 

Jana Kybalová

 

Sklář a keramik, 2013, 07-08, str. 188